36.8. Tật Bệnh (2)
Dutiyagelaññasutta
S.iv,213Vi-n 1 Một thời Thế Tôn trú ở Vesālī, tại rừng Ðại Lâm, tại giảng đường của Ngôi nhà có Nóc nhọn.
Vi-n 2 Rồi Thế Tôn vào buổi chiều …
Vi-n 3-5. —Và này các Tỷ-kheo, thế nào là Tỷ-kheo chánh niệm? … (như kinh trước cho đến hết số 5) Này các Tỷ-kheo, Tỷ-kheo cần phải chánh niệm, tỉnh giác khi thời đã đến. Ðây là lời giáo giới của Ta cho các Ông …
Vi-n 6 Này các Tỷ-kheo, khi nào Tỷ-kheo sống chánh niệm, tỉnh giác, không phóng dật, nhiệt tâm, tinh cần như vậy, lạc thọ khởi lên. Vị ấy rõ biết như sau: “Lạc thọ này khởi lên nơi ta. Lạc thọ ấy khởi lên có duyên, không phải không duyên. Do duyên gì? Do duyên xúc này. Nhưng xúc này là vô thường, hữu vi, do duyên sanh. Do duyên xúc khởi lên, và duyên này là vô thường, hữu vi, thời lạc thọ được khởi lên, làm sao có thể thường trú được?”. Vị ấy trú, quán vô thường đối với xúc và lạc thọ. Vị ấy trú, quán tiêu vong. Vị ấy trú, quán ly tham. Vị ấy trú, quán đoạn diệt. Vị ấy trú, quán từ bỏ. Do vị ấy trú, quán vô thường; do vị ấy trú, quán tiêu vong; do vị ấy trú, quán ly tham; do vị ấy trú, quán đoạn diệt; do vị ấy trú, quán từ bỏ đối với xúc và lạc thọ của vị ấy, nên tham tùy miên đối với xúc và lạc thọ bị đoạn diệt.
Vi-n 7-11. (Giống như kinh trước, từ số 7 đến số 11, chỉ khác ở đây là duyên xúc, chớ không phải thân này như kinh trước) ” … Ở đây, mọi cảm thọ không có gì đáng hoan hỷ, sẽ đi đến lắng dịu”.
Vi-n 12 Ví như, này các Tỷ-kheo, do duyên dầu … sẽ đi đến lắng dịu. (như kinh trước).
Ekaṁ samayaṁ bhagavā vesāliyaṁ viharati mahāvane kūṭāgārasālāyaṁ.
Atha kho bhagavā sāyanhasamayaṁ paṭisallānā vuṭṭhito yena gilānasālā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā paññatte āsane nisīdi.
Nisajja kho bhagavā bhikkhū āmantesi:
“Sato, bhikkhave, bhikkhu sampajāno kālaṁ āgameyya.
Ayaṁ vo amhākaṁ anusāsanī.
Kathañca, bhikkhave, bhikkhu sato hoti?
Idha, bhikkhave, bhikkhu kāye kāyānupassī viharati ātāpī sampajāno satimā, vineyya loke abhijjhādomanassaṁ;
vedanāsu vedanānupassī viharati …
citte cittānupassī viharati …
dhammesu dhammānupassī viharati ātāpī sampajāno satimā, vineyya loke abhijjhādomanassaṁ.
Evaṁ kho, bhikkhave, bhikkhu sato hoti.
Kathañca, bhikkhave, bhikkhu sampajāno hoti?
Idha, bhikkhave, bhikkhu abhikkante paṭikkante sampajānakārī hoti …pe… bhāsite tuṇhībhāve sampajānakārī hoti.
Evaṁ kho, bhikkhave, bhikkhu sampajāno hoti.
Sato, bhikkhave, bhikkhu sampajāno kālaṁ āgameyya.
Ayaṁ vo amhākaṁ anusāsanī.
Tassa ce, bhikkhave, bhikkhuno evaṁ satassa sampajānassa appamattassa ātāpino pahitattassa viharato uppajjati sukhā vedanā.
So evaṁ pajānāti:
‘uppannā kho myāyaṁ sukhā vedanā;
sā ca kho paṭicca, no appaṭicca.
Kiṁ paṭicca?
Imameva phassaṁ paṭicca.
Ayaṁ kho pana phasso anicco saṅkhato paṭiccasamuppanno.
Aniccaṁ kho pana saṅkhataṁ paṭiccasamuppannaṁ phassaṁ paṭicca uppannā sukhā vedanā kuto niccā bhavissatī’ti.
So phasse ca sukhāya ca vedanāya aniccānupassī viharati, vayānupassī viharati, virāgānupassī viharati, nirodhānupassī viharati, paṭinissaggānupassī viharati.
Tassa phasse ca sukhāya ca vedanāya aniccānupassino viharato, vayānupassino viharato, virāgānupassino viharato, nirodhānupassino viharato, paṭinissaggānupassino viharato yo phasse ca sukhāya ca vedanāya rāgānusayo, so pahīyati.
Tassa ce, bhikkhave, bhikkhuno evaṁ satassa …pe…
viharato uppajjati dukkhā vedanā …pe…
uppajjati adukkhamasukhā vedanā.
So evaṁ pajānāti:
‘uppannā kho myāyaṁ adukkhamasukhā vedanā;
sā ca kho paṭicca, no appaṭicca.
Kiṁ paṭicca?
Imameva phassaṁ paṭicca.
(Yathā purimasutte, tathā vitthāretabbo.)
Kāyassa bhedā uddhaṁ jīvitapariyādānā idheva sabbavedayitāni anabhinanditāni sītībhavissantī’ti pajānāti.
Seyyathāpi, bhikkhave, telañca paṭicca vaṭṭiñca paṭicca telappadīpo jhāyeyya,
tasseva telassa ca vaṭṭiyā ca pariyādānā anāhāro nibbāyeyya;
evameva kho, bhikkhave, bhikkhu kāyapariyantikaṁ vedanaṁ vedayamāno ‘kāyapariyantikaṁ vedanaṁ vedayāmī’ti pajānāti. Jīvitapariyantikaṁ vedanaṁ vedayamāno ‘jīvitapariyantikaṁ vedanaṁ vedayāmī’ti pajānāti.
‘Kāyassa bhedā uddhaṁ jīvitapariyādānā idheva sabbavedayitāni anabhinanditāni sītībhavissantī’ti pajānātī”ti.
Aṭṭhamaṁ.
SC 1As in preceding sutta down to the second injunction: sn.iv.214
SC 2“A bhikkhu should await his time mindful and clearly comprehending. This is our instruction to you.
SC 3“Bhikkhus, while a bhikkhu dwells thus, mindful and clearly comprehending, diligent, ardent, and resolute, if there arises in him a pleasant feeling, he understands thus: ‘There has arisen in me a pleasant feeling. Now that is dependent, not independent. Dependent on what? Dependent on just this contact. But this contact is impermanent, conditioned, dependently arisen. So when the pleasant feeling has arisen in dependence on a contact that is impermanent, conditioned, dependently arisen, how could it be permanent?’ He dwells contemplating impermanence in contact and in pleasant feeling, he dwells contemplating vanishing, contemplating fading away, contemplating cessation, contemplating relinquishment. As he dwells thus, the underlying tendency to lust in regard to contact and in regard to pleasant feeling is abandoned by him.
SC 4“Bhikkhus, while a bhikkhu dwells thus, mindful and clearly comprehending, diligent, ardent, and resolute, if there arises in him a painful feeling, he understands thus: ‘There has arisen in me a painful feeling. Now that is dependent, not independent. Dependent on what? Dependent on just this contact. But this contact is impermanent, conditioned, dependently arisen. So when the painful feeling has arisen in dependence on a contact that is impermanent, conditioned, dependently arisen, how could it be permanent?’ He dwells contemplating impermanence in contact and in painful feeling, he dwells contemplating vanishing, contemplating fading away, contemplating cessation, contemplating relinquishment. As he dwells thus, the underlying tendency to aversion in regard to contact and in regard to painful feeling is abandoned by him.
SC 5“Bhikkhus, while a bhikkhu dwells thus, mindful and clearly comprehending, diligent, ardent, and resolute, if there arises in him a neither-painful-nor-pleasant feeling, he understands thus: ‘There has arisen in me a neither-painful-nor-pleasant feeling. Now that is dependent, not independent. Dependent on what? Dependent on just this contact. But this contact is impermanent, conditioned, dependently arisen. So when the neither-painful-nor-pleasant feeling has arisen in dependence on a contact that is impermanent, conditioned, dependently arisen, how could it be permanent?’ He dwells contemplating impermanence in contact and in neither-painful-nor-pleasant feeling, he dwells contemplating vanishing, contemplating fading away, contemplating cessation, contemplating relinquishment. As he dwells thus, the underlying tendency to ignorance in regard to contact and in regard to neither-painful-nor-pleasant feeling is abandoned by him.
SC 6“If he feels a pleasant feeling … all as in preceding sutta … He understands: ‘With the breakup of the body, following the exhaustion of life, all that is felt, not being delighted in, will become cool right here.’”
S.iv,213Vi-n 1 Một thời Thế Tôn trú ở Vesālī, tại rừng Ðại Lâm, tại giảng đường của Ngôi nhà có Nóc nhọn.
Vi-n 2 Rồi Thế Tôn vào buổi chiều …
Vi-n 3-5. —Và này các Tỷ-kheo, thế nào là Tỷ-kheo chánh niệm? … (như kinh trước cho đến hết số 5) Này các Tỷ-kheo, Tỷ-kheo cần phải chánh niệm, tỉnh giác khi thời đã đến. Ðây là lời giáo giới của Ta cho các Ông …
Vi-n 6 Này các Tỷ-kheo, khi nào Tỷ-kheo sống chánh niệm, tỉnh giác, không phóng dật, nhiệt tâm, tinh cần như vậy, lạc thọ khởi lên. Vị ấy rõ biết như sau: “Lạc thọ này khởi lên nơi ta. Lạc thọ ấy khởi lên có duyên, không phải không duyên. Do duyên gì? Do duyên xúc này. Nhưng xúc này là vô thường, hữu vi, do duyên sanh. Do duyên xúc khởi lên, và duyên này là vô thường, hữu vi, thời lạc thọ được khởi lên, làm sao có thể thường trú được?”. Vị ấy trú, quán vô thường đối với xúc và lạc thọ. Vị ấy trú, quán tiêu vong. Vị ấy trú, quán ly tham. Vị ấy trú, quán đoạn diệt. Vị ấy trú, quán từ bỏ. Do vị ấy trú, quán vô thường; do vị ấy trú, quán tiêu vong; do vị ấy trú, quán ly tham; do vị ấy trú, quán đoạn diệt; do vị ấy trú, quán từ bỏ đối với xúc và lạc thọ của vị ấy, nên tham tùy miên đối với xúc và lạc thọ bị đoạn diệt.
Vi-n 7-11. (Giống như kinh trước, từ số 7 đến số 11, chỉ khác ở đây là duyên xúc, chớ không phải thân này như kinh trước) ” … Ở đây, mọi cảm thọ không có gì đáng hoan hỷ, sẽ đi đến lắng dịu”.
Vi-n 12 Ví như, này các Tỷ-kheo, do duyên dầu … sẽ đi đến lắng dịu. (như kinh trước).
Ekaṁ samayaṁ bhagavā vesāliyaṁ viharati mahāvane kūṭāgārasālāyaṁ.
Atha kho bhagavā sāyanhasamayaṁ paṭisallānā vuṭṭhito yena gilānasālā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā paññatte āsane nisīdi.
Nisajja kho bhagavā bhikkhū āmantesi:
“Sato, bhikkhave, bhikkhu sampajāno kālaṁ āgameyya.
Ayaṁ vo amhākaṁ anusāsanī.
Kathañca, bhikkhave, bhikkhu sato hoti?
Idha, bhikkhave, bhikkhu kāye kāyānupassī viharati ātāpī sampajāno satimā, vineyya loke abhijjhādomanassaṁ;
vedanāsu vedanānupassī viharati …
citte cittānupassī viharati …
dhammesu dhammānupassī viharati ātāpī sampajāno satimā, vineyya loke abhijjhādomanassaṁ.
Evaṁ kho, bhikkhave, bhikkhu sato hoti.
Kathañca, bhikkhave, bhikkhu sampajāno hoti?
Idha, bhikkhave, bhikkhu abhikkante paṭikkante sampajānakārī hoti …pe… bhāsite tuṇhībhāve sampajānakārī hoti.
Evaṁ kho, bhikkhave, bhikkhu sampajāno hoti.
Sato, bhikkhave, bhikkhu sampajāno kālaṁ āgameyya.
Ayaṁ vo amhākaṁ anusāsanī.
Tassa ce, bhikkhave, bhikkhuno evaṁ satassa sampajānassa appamattassa ātāpino pahitattassa viharato uppajjati sukhā vedanā.
So evaṁ pajānāti:
‘uppannā kho myāyaṁ sukhā vedanā;
sā ca kho paṭicca, no appaṭicca.
Kiṁ paṭicca?
Imameva phassaṁ paṭicca.
Ayaṁ kho pana phasso anicco saṅkhato paṭiccasamuppanno.
Aniccaṁ kho pana saṅkhataṁ paṭiccasamuppannaṁ phassaṁ paṭicca uppannā sukhā vedanā kuto niccā bhavissatī’ti.
So phasse ca sukhāya ca vedanāya aniccānupassī viharati, vayānupassī viharati, virāgānupassī viharati, nirodhānupassī viharati, paṭinissaggānupassī viharati.
Tassa phasse ca sukhāya ca vedanāya aniccānupassino viharato, vayānupassino viharato, virāgānupassino viharato, nirodhānupassino viharato, paṭinissaggānupassino viharato yo phasse ca sukhāya ca vedanāya rāgānusayo, so pahīyati.
Tassa ce, bhikkhave, bhikkhuno evaṁ satassa …pe…
viharato uppajjati dukkhā vedanā …pe…
uppajjati adukkhamasukhā vedanā.
So evaṁ pajānāti:
‘uppannā kho myāyaṁ adukkhamasukhā vedanā;
sā ca kho paṭicca, no appaṭicca.
Kiṁ paṭicca?
Imameva phassaṁ paṭicca.
(Yathā purimasutte, tathā vitthāretabbo.)
Kāyassa bhedā uddhaṁ jīvitapariyādānā idheva sabbavedayitāni anabhinanditāni sītībhavissantī’ti pajānāti.
Seyyathāpi, bhikkhave, telañca paṭicca vaṭṭiñca paṭicca telappadīpo jhāyeyya,
tasseva telassa ca vaṭṭiyā ca pariyādānā anāhāro nibbāyeyya;
evameva kho, bhikkhave, bhikkhu kāyapariyantikaṁ vedanaṁ vedayamāno ‘kāyapariyantikaṁ vedanaṁ vedayāmī’ti pajānāti. Jīvitapariyantikaṁ vedanaṁ vedayamāno ‘jīvitapariyantikaṁ vedanaṁ vedayāmī’ti pajānāti.
‘Kāyassa bhedā uddhaṁ jīvitapariyādānā idheva sabbavedayitāni anabhinanditāni sītībhavissantī’ti pajānātī”ti.
Aṭṭhamaṁ.